Jmenuji se Zuzana a jsem milovnice psů a psí masérka, ač profesně se zabývám prací v ekonomické sféře. Psi jsou a vždy byly mým velkým koníčkem a u toho bych také ráda zůstala. Už jako malá holčička jsem strkala ručičky do tlam každého pejska, kterého jsme potkali a venčila psy svých sousedů, protože jsme bydleli v paneláku a já toho svého vysněného pejska mít nemohla.
Můj první pejsek byl v mých 12 letech vymodlený a vybrečený kokršpaněl – krásná zlatá fenečka jménem Betynka. Byla úžasná a dožila se 16,5 roku. Byla to obrovská osobnost, vždy veselá a ochotná se zapojit do kdejaké legrace. Uměla spoustu triků a základy agility, kdy byl tento sport ještě v plenkách a nebyly možnosti tréninků jako dnes.
Když jsem vylétla z rodinného hnízda a zařídila si první malý byteček, bylo mi po pejskovi smutno a tak jsem dostala za státnice dáreček v podobě čivavy Lilly. Byla naprosto skvělá a moc hodný pejsek, vlastně někdy až moc, že o ní ani nebylo vědět. Jinak hlídač byla neskutečný a měla na svědomí pár prokouslých prstů jelikož nenechala sáhnout nikoho cizího na moje věci či se dotknout auta. Lilly byla také jedienčná agiliťačka, doběhala se do kategorie A2 a i ve stáří porazila na neofikách nejednoho mladého psa.
Po roce po Lilly přišla druhá čivavka Jessie aby Lilly nebylo smutno, když jsem v práci. Jessie byla spíše náhoda a tak nějak se nám připletla do cesty. Je to statečný pejsek s obrovským otevřeným srdcem a ostražitostí dobrmana. Jessie byla za mlada lovkyně všeho co se pohne, hlavně ptáků a koček. Tedy nikdy nic neulovila, ale permanentně se o to snažila dokud jí sloužil zrak. Běhala také agility ale většinou jen pro radost, štěkala u toho celou dobu. V 8 letech přišlo onemocnění srdíčka a od té doby už nikdy nezávodila. Dnes je v terminálním stádiu své nemoci a moc toho nevidí, ale dobré jídlo, slunění a procházky po zahradě si užívá stále a je pořád i hlídačem, štěkot je slyšet na mýle. Naše milá babička, kéž by si ještě pár chvil s námi užila.
Moji vysnění psi byli vždy chrti, ale za prvé jsem bydlela v paneláku a za druhé jsem si prostě netroufala zvlášť vzhledem k náročnému zaměstnání. A kdy přeskočila ta pravá jiskra s italáčky? Jednou jsem šla z práce a u malého krámku byl kočárek s malým dítětem a u něj italáček. Na jeho upřený pohled plný lásky směrem k obchůdku kde že je ta panička a tichý pláč nikdy nezapomenu. Nedokázala jsem jinak, zastavila jsem a byla tam s ním, než panička přijde (ona na něj celou dobu ovšem viděla z krámku a hrozila mu prstem, že má být tiše, závislák jeden). Hned jsem se paní ptala, jestli je to italáček, protože „na živo“ jsem ho viděla poprvé. Pak jsem jí vyzpovídala a začalo pátrání. Nejprve hledání chovatelských stanic a článků o plemeni, pak návštěva výstavy a spoustu dotazů.
Pak jsem vyměnila práci za takovou, kde sice sem tam cestuji ale i dělám z domova a tak jsem si konečně mohla splnit svůj sen v podobě Italského chrtíka. A tak přišla do smečky Sophia na Klínkách, moje první italačka, která je zakladatelkou mojí chovatelské stanice. Sophinka je všestranná fenečka se skvělou povahou. Je velmi aktivní, přátelská, nebojácná a také velmi kontaktní a inteligentní. Je to veliká osobnost, které je všude plno a věčný optimista, který má každé ráno radost, že je tu nový den. Se Sophinkou také běháme agility a je naprosto báječná, začínáme závodit v A1. Také je dostihová běžkyně a i když se nevystavuje moc ráda, sem tam se mnou nějaké ty výstavu už také přetrpěla. Více informací o Sophince najdete v sekci „Chovné feny“.
Sophinka mne inspirovala ke stavbě rodinného domu a odstěhování z Prahy pryč. Nyní jsme se tedy přestěhovaly do rodinného domu se zahradou a tak se splnil můj sen o velkém chrtovi a máme mimino – greyhoundici Eurydike Decuma alias Grace. Je úžasná, klidná a pořádný gaučák. Je strašně hodná a Sophinka ji nad očekávání tolik miluje, že si hrají od rána do večera a je šťastná, že doma máme dalšího chrta, i když je větší. Přestěhování do domu mne také inspirovalo k uskutečnění dalšího velkého snu a to právě založení chovatelské stanice. Po čase přišel první Ačkový vrh, a bylo rozhodnuto, že drobná Angelinka zůstává doma. V té malé duši se projevil zájem o agility, čemuž se spolu věnujeme ač ne na závodn úrovni, na to je příliš opatrná. O dva roky později Béčka - nešlo odolat a zůstala jediná šedá z vrhu Beatrice - Beinka. Ta se nakonec ukázala jako velmi výstavně nadějná fenka ale dráha ji tak moc neříká, zde geny po Sophince nezdědila.
Jak šel čas, smečka stárla a já přišla o svou první fenku - čivavku Lilly. Bohužel podlehla velmi rychlé a agresivní formě rakoviny (nádor na plicích). Ztratila jsem v ní dlouholetého parťáka na agility a jedinečnou osobnost a přítelkyni. Osud mi v srpnu 2023 přihrál malou Amee - dlouhosrstou vipetku. Ona je má velká sportovní naděje na dráhu i agility.
Když zrovna nespím či nepracuji, trávím každičkou minutu se svými psy a snažím se jim věnovat, co to jen jde. Proto jsem své koníčky v podobě agility, výstav, dostihů, procházek do přírody a vymýšlení a učení triků rozšířila o zmíněné psí masáže a nyní také chov.
